Datasets:

---

CZLC

/

ner_court_decisions

like 0

Follow

Czech LLM Consortium 26

Reference zákonu

U S N E S E N Í Předseda senátu Nejvyššího soud České republiky rozhodl dne 23. ledna 2013 v řízení... dovolatele napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Nejvyššímu soudu bylo dovolání spolu se spisem předloženo Okresním soudem v Šumperku dne 2. 1. 2013. Podáním datovaným dnem 17. 1. 2013, doručeným Nejvyššímu soudu dne 21. 1. 2013, vzal nejvyšší státní zástupce podané dovolání s odkazem na ust. § 265g odst. 1 věta první tr. řádu výslovně zpět. III. Podle § 265g odst. 1 věta první tr. řádu osoba, která dovolání podala, může je výslovným prohlášením vzít zpět, a to až do doby, než se Nejvyšší soud odebere k závěrečné poradě. Podle § 265g odst. 2 tr. řádu zpětvzetí dovolání vezme, není-li překážek, usnesením na vědomí předseda senátu Nejvyššího soudu, a nebyla-li věc dosud tomuto soudu předložena, předseda senátu soudu prvního stupně. Protože v tomto případě již věc byla Nejvyššímu soudu předložena, rozhodl předseda senátu Nejvyššího soudu, že zpětvzetí dovolání nejvyššího státního zástupce bere na vědomí, když nezjistil žádné překážky, které by tomuto postupu bránily. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 23. ledna 2013 Předseda senátu : JUDr.

Soudní instituce

U S N E S E N Í Předseda senátu Nejvyššího soud České republiky rozhodl dne 23. ledna 2013 v řízení... státní zástupce v neprospěch obou obviněných dovolání, jež opřel o ust. § 265b odst. 1 písm. g ) tr. řádu. Toto dovolání směřovalo proti výroku o vině i trestu napadeného rozsudku s tím, že podle názoru dovolatele napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Nejvyššímu soudu bylo dovolání spolu se spisem předloženo Okresním soudem v Šumperku dne 2. 1. 2013. Podáním datovaným dnem 17. 1. 2013, doručeným Nejvyššímu soudu dne 21. 1. 2013, vzal nejvyšší státní zástupce podané dovolání s odkazem na ust. § 265g odst. 1 věta první tr. řádu výslovně zpět. III. Podle § 265g odst. 1 věta první tr. řádu osoba, která dovolání podala, může je výslovným prohlášením vzít zpět, a to až do doby, než se Nejvyšší soud odebere k závěrečné poradě. Podle § 265g odst. 2 tr. řádu zpětvzetí dovolání vezme, není-li překážek, usnesením na vědomí předseda senátu Nejvyššího soudu, a nebyla-li věc dosud tomuto soudu předložena, předseda senátu soudu prvního stupně. Protože v tomto případě již věc byla Nejvyššímu soudu předložena, rozhodl předseda senátu Nejvyššího soudu, že zpětvzetí dovolání nejvyššího státního zástupce bere

Soudní instituce

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. listopadu 2012 v řízení o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. C., proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 4 T 99/2008, takto : Podle § 275 odst. 4 věta druhá tr. ř. se obviněnému L. C., přerušuje až do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona, kterou ve prospěch obviněného podal ministr spravedlnosti České republiky proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 4 T 99/2008, výkon trestu zákazu pobytu na území hl. m. Prahy v trvání 30 měsíců, který byl obviněnému uložen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 4 T 99/2008. O d ů v o d n ě n í : Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 4 T 99/2008, který nabyl právní moci dne 28. 11. 2008, byl

Reference na rozhodnutí soudu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. listopadu 2012 v řízení o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. C., proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 4 T 99/2008, takto : Podle § 275 odst. 4 věta druhá tr. ř. se obviněnému L. C., přerušuje až do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona, kterou ve prospěch obviněného podal ministr spravedlnosti České republiky proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 4 T 99/2008, výkon trestu zákazu pobytu na území hl. m. Prahy v trvání 30 měsíců, který byl obviněnému uložen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 4 T 99/2008. O d ů v o d n ě n í : Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 4 T 99/2008, který nabyl právní moci dne 28. 11. 2008, byl

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. listopadu 2012 v řízení o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. C., proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 4 T 99/2008, takto : Podle § 275 odst. 4 věta druhá tr. ř. se obviněnému L. C., přerušuje až do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona, kterou ve prospěch obviněného podal ministr spravedlnosti České republiky proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 4 T 99/2008, výkon trestu zákazu pobytu na území hl. m. Prahy v trvání 30 měsíců, který byl obviněnému uložen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 4 T 99/2008. O d ů v o d n ě n í : Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 4 T 99/2008, který nabyl právní moci dne 28. 11. 2008, byl

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. listopadu 2012 v... tr. ř. se obviněnému L. C., přerušuje až do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona, kterou ve prospěch obviněného podal ministr spravedlnosti České republiky proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 4 T 99/2008, výkon trestu zákazu pobytu na území hl. m. Prahy v trvání 30 měsíců, který byl obviněnému uložen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 4 T 99/2008. O d ů v o d n ě n í : Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 4 T 99/2008, který nabyl právní moci dne 28. 11. 2008, byl obviněný L. C. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b ), e ) tr. zák. ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. ( bod 1 ) a trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. ( bod 2 ) a za to byl odsouzen podle § 247 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. listopadu 2012 v... í : Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 4 T 99/2008, který nabyl právní moci dne 28. 11. 2008, byl obviněný L. C. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b ), e ) tr. zák. ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. ( bod 1 ) a trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. ( bod 2 ) a za to byl odsouzen podle § 247 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř., za použití § 35 odst. 1 tr. zák. a § 57a odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu zákazu pobytu na území hl. m. Prahy na dobu třiceti měsíců, o nároku poškozené na náhradu škody bylo rozhodnuto podle § 229 odst. 1 tr. ř. Proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 4 T 99/2008, který nabyl právní moci dne 28. 11. 2008, podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona, ve

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. listopadu 2012 v... podmínky pro vydání trestního příkazu. Stěžovatel poukazuje mj. na to, že kromě přihlášení se obviněného k trvalému pobytu v Praze 3 ( ohlašovna Městské části Praha 3 ), bylo soudu známo, že se obviněný v Praze narodil, veškerou trestnou činnost páchal na území Prahy a z protokolu také vyplynulo, že obviněný má v Praze lékaře, sociálního kurátora a přítelkyni s dítětem. V této souvislosti poukazuje ministr spravedlnosti na rozhodnutí č. 52/1988 Sb. rozh. tr. a dovozuje, že nebyly splněny podmínky pro uložení shora uvedeného druhu trestu, což ve svém důsledku vedlo ke ztížené resocializaci obviněného a jeho následnému odsouzení pro trestný čin maření úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. c ) tr. zákoníku. Z těchto důvodů ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud z podnětu stížnosti pro porušení zákona podané ve prospěch obviněného L. C. podle § 275 odst. 4 tr. ř. přerušil výkon rozhodnutí, proti němuž je stížnost pro porušení zákona podána, vyslovil porušení zákona ve smyslu ve smyslu § 268 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného, trestní příkaz napadený stížností pro porušení zákona zrušil

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. listopadu 2012 v... a přítelkyni s dítětem. V této souvislosti poukazuje ministr spravedlnosti na rozhodnutí č. 52/1988 Sb. rozh. tr. a dovozuje, že nebyly splněny podmínky pro uložení shora uvedeného druhu trestu, což ve svém důsledku vedlo ke ztížené resocializaci obviněného a jeho následnému odsouzení pro trestný čin maření úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. c ) tr. zákoníku. Z těchto důvodů ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud z podnětu stížnosti pro porušení zákona podané ve prospěch obviněného L. C. podle § 275 odst. 4 tr. ř. přerušil výkon rozhodnutí, proti němuž je stížnost pro porušení zákona podána, vyslovil porušení zákona ve smyslu ve smyslu § 268 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného, trestní příkaz napadený stížností pro porušení zákona zrušil ve smyslu § 269 odst. 2 tr. ř., stejně jako i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a ve smyslu § 270 odst. 1 tr. ř. věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 4. Jakkoliv nelze předjímat rozhodnutí Nejvyššího soudu

Soudní instituce

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. listopadu 2012 v... a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. c ) tr. zákoníku. Z těchto důvodů ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud z podnětu stížnosti pro porušení zákona podané ve prospěch obviněného L. C. podle § 275 odst. 4 tr. ř. přerušil výkon rozhodnutí, proti němuž je stížnost pro porušení zákona podána, vyslovil porušení zákona ve smyslu ve smyslu § 268 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného, trestní příkaz napadený stížností pro porušení zákona zrušil ve smyslu § 269 odst. 2 tr. ř., stejně jako i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a ve smyslu § 270 odst. 1 tr. ř. věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 4. Jakkoliv nelze předjímat rozhodnutí Nejvyššího soudu o podané stížnosti pro porušení zákona, nelze vyloučit, že shora citovaný trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 4 T 99/2008, bude ( z důvodů ve stížnosti pro porušení zákona uvedených ) zrušen. V takovém případě by se stal výrok o

Soudní instituce

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného J. Ž., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 9 To 518/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 1 T 39/2010, takto : Podle § 265i odst. 1 písm. f ) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 1 T 39/2010, byl obviněný J. Ž. ( dále též „ obviněný “ ) uznán vinným ( v bodě I. ) přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku a ( v bodě II. ) přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b ), odst. 2 tr. zákoníku. Za tyto přečiny byl obviněný podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za

Reference na rozhodnutí soudu

rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného J. Ž., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 9 To 518/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 1 T 39/2010, takto : Podle § 265i odst. 1 písm. f ) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 1 T 39/2010, byl obviněný J. Ž. ( dále též „ obviněný “ ) uznán vinným ( v bodě I. ) přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku a ( v bodě II. ) přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b ), odst. 2 tr. zákoníku. Za tyto přečiny byl obviněný podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí

Reference zákonu

N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného J. Ž., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 9 To 518/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 1 T 39/2010, takto : Podle § 265i odst. 1 písm. f ) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 1 T 39/2010, byl obviněný J. Ž. ( dále též „ obviněný “ ) uznán vinným ( v bodě I. ) přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku a ( v bodě II. ) přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b ), odst. 2 tr. zákoníku. Za tyto přečiny byl obviněný podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... 274 odst. 1 tr. zákoníku a ( v bodě II. ) přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b ), odst. 2 tr. zákoníku. Za tyto přečiny byl obviněný podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle § 70 odst. 1 písm. a ) tr. zákoníku mu byl uložen též trest propadnutí věci. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen ještě trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozené obchodní společnosti S. ODPADY s. r.o. částku ve výši 3.042,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla tato společnost se zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Citovaným rozsudkem byl dále obviněný podle § 226 písm. b ) tr. ř. zproštěn návrhu na potrestání

Soudní instituce

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... částku ve výši 3.042,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla tato společnost se zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Citovaným rozsudkem byl dále obviněný podle § 226 písm. b ) tr. ř. zproštěn návrhu na potrestání pro skutek spočívající v tom, že „ ve dnech 16. 7. 2009 a 21. 1. 2010 se bez jakékoliv omluvy a bez vážného důvodu úmyslně nedostavil k Okresnímu soudu Plzeň - město v Plzni, Nádražní ul. č. 7, kam byl předvolán jako svědek k hlavnímu líčení konanému v těchto dnech ve věci sp. zn. 5 T 50/2009, ačkoli si osobně dne 30. 06. 2009 převzal předvolání k hlavnímu líčení konanému dne 16. 07. 2009 a dne 30. 12. 2009 si osobně převzal předvolání k hlavnímu líčení konanému dne 21. 01. 2010, přičemž v důsledku jeho nedostavení se k hlavnímu líčení toto muselo být vždy odročeno za účelem zajištění jeho přítomnosti a výslechu, čímž došlo k prodlužování řízení “, v němž byl spatřován trestný čin pohrdání soudem podle § 196b zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve

Reference na rozhodnutí soudu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... motorových vozidel na dobu dvou let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozené obchodní společnosti S. ODPADY s. r.o. částku ve výši 3.042,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla tato společnost se zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Citovaným rozsudkem byl dále obviněný podle § 226 písm. b ) tr. ř. zproštěn návrhu na potrestání pro skutek spočívající v tom, že „ ve dnech 16. 7. 2009 a 21. 1. 2010 se bez jakékoliv omluvy a bez vážného důvodu úmyslně nedostavil k Okresnímu soudu Plzeň - město v Plzni, Nádražní ul. č. 7, kam byl předvolán jako svědek k hlavnímu líčení konanému v těchto dnech ve věci sp. zn. 5 T 50/2009, ačkoli si osobně dne 30. 06. 2009 převzal předvolání k hlavnímu líčení konanému dne 16. 07. 2009 a dne 30. 12. 2009 si osobně převzal předvolání k hlavnímu líčení konanému dne 21. 01. 2010, přičemž v důsledku jeho nedostavení se k hlavnímu líčení toto muselo být vždy odročeno za účelem

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... jeho nedostavení se k hlavnímu líčení toto muselo být vždy odročeno za účelem zajištění jeho přítomnosti a výslechu, čímž došlo k prodlužování řízení “, v němž byl spatřován trestný čin pohrdání soudem podle § 196b zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen „ tr. zák. “ ). O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný a v jeho neprospěch ( proti zprošťujícímu výroku ) státní zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň - město, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 9 To 518/2011, jímž tato odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g ), l ) tr. ř. s tím, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně uvedenému v § 265a odst. 2 písm. b ) tr. ř., ačkoliv rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku. Ve svém mimořádném

Účinnost

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... k hlavnímu líčení konanému dne 16. 07. 2009 a dne 30. 12. 2009 si osobně převzal předvolání k hlavnímu líčení konanému dne 21. 01. 2010, přičemž v důsledku jeho nedostavení se k hlavnímu líčení toto muselo být vždy odročeno za účelem zajištění jeho přítomnosti a výslechu, čímž došlo k prodlužování řízení “, v němž byl spatřován trestný čin pohrdání soudem podle § 196b zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen „ tr. zák. “ ). O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný a v jeho neprospěch ( proti zprošťujícímu výroku ) státní zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň - město, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 9 To 518/2011, jímž tato odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g ), l ) tr. ř. s tím, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku

Soudní instituce

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 9 To 518/2011, jímž tato odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g ), l ) tr. ř. s tím, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně uvedenému v § 265a odst. 2 písm. b ) tr. ř., ačkoliv rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku. Ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že své usnesení o zamítnutí odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu výroku odůvodnil Krajský soud v Plzni tak, že nalézací soud správně upozornil na skutečnost, že skutek popsaný v návrhu na potrestání měl být právně posouzen jako přečin pohrdání soudem podle § 336 písm. c ) tr. zákoníku, jehož znaky naplněny byly ( tento závěr odpovídá formálnímu pojetí trestného činu, které je zakotveno v § 13 tr. zákoníku ). V § 12 odst. 2 tr. zákoníku

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g ), l ) tr. ř. s tím, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně uvedenému v § 265a odst. 2 písm. b ) tr. ř., ačkoliv rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku. Ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že své usnesení o zamítnutí odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu výroku odůvodnil Krajský soud v Plzni tak, že nalézací soud správně upozornil na skutečnost, že skutek popsaný v návrhu na potrestání měl být právně posouzen jako přečin pohrdání soudem podle § 336 písm. c ) tr. zákoníku, jehož znaky naplněny byly ( tento závěr odpovídá formálnímu pojetí trestného činu, které je zakotveno v § 13 tr. zákoníku ). V § 12 odst. 2 tr. zákoníku však je definován korektiv v podobě zásady subsidiarity trestní represe, jejíž podstata je v tom, že trestní odpovědnost pachatele a důsledky

Soudní instituce

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... V § 12 odst. 2 tr. zákoníku však je definován korektiv v podobě zásady subsidiarity trestní represe, jejíž podstata je v tom, že trestní odpovědnost pachatele a důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých současně nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Při užití zásady ultima ratio dospěl odvolací soud k závěru, že v daném případě nejde o trestný čin. Škodlivost jednání obviněného by měla být srovnatelná s druhou alternativou trestného jednání uvedenou v § 336 písm. c ) tr. zákoníku, tedy se zmařením hlavního líčení nebo jednání soudu. Přitom hlavní líčení muselo být odročeno proto, že vedle nedostavení se svědka Ž. zde existovaly i další důvody. Navíc bylo na místě nerespektování pokynu soudu řešit nejprve jinými prostředky, např. pokutou nebo předvedením svědka policejními orgány. Nejvyšší státní zástupce zdůraznil, že s takovým právním posouzením věci nelze souhlasit. Uvedl, že jednáním obviněného byly naplněny znaky přečinu pohrdání soudem podle § 336 písm. c ) tr. zákoníku, a to v obou jeho alternativách, neboť byl-li dvakrát řádně předvolán jako svědek k hlavnímu líčení ( a to

Soudní instituce

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... orgány. I z praktického hlediska představuje lpění na takových požadavcích v probíhajícím hlavním líčení pouze oddálení možnosti zákonného postihu nedostavujícího se svědka, nehledě na to, že odvolací soud se nezabýval otázkou vymožitelnosti takové pokuty právě v případě obviněného, který je osobou bez pracovního poměru a oddává se konzumaci drog. Odvolací soud se však zásadně odchýlil také od dosavadního nazírání na aplikaci ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku, jak bylo vyjádřeno v několika rozhodnutích Nejvyššího soudu České republiky ( dále jen „ Nejvyšší soud “ ) ( např. v rozhodnutí sp. zn. 3 Tdo 1224/2011, sp. zn. 6 Tdo 1508/2010 či sp. zn. 8 Tdo 126/2011 ). Nejvyšší státní zástupce akcentoval, že při aplikaci § 12 odst. 2 tr. zákoníku nelze ztrácet ze zřetele, že základní funkcí trestního práva je ochrana společnosti před kriminalitou, a to především prostřednictvím postihu trestných činů, za které jsou považovány takové protiprávní činy, které trestní zákon označuje za trestné a které vykazují znaky uvedené v tomto zákoně, což platí i v tomto případě, jak uvádí sám odvolací soud. Při splnění všech podmínek a předpokladů stanovených

Reference na rozhodnutí soudu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... že odvolací soud se nezabýval otázkou vymožitelnosti takové pokuty právě v případě obviněného, který je osobou bez pracovního poměru a oddává se konzumaci drog. Odvolací soud se však zásadně odchýlil také od dosavadního nazírání na aplikaci ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku, jak bylo vyjádřeno v několika rozhodnutích Nejvyššího soudu České republiky ( dále jen „ Nejvyšší soud “ ) ( např. v rozhodnutí sp. zn. 3 Tdo 1224/2011, sp. zn. 6 Tdo 1508/2010 či sp. zn. 8 Tdo 126/2011 ). Nejvyšší státní zástupce akcentoval, že při aplikaci § 12 odst. 2 tr. zákoníku nelze ztrácet ze zřetele, že základní funkcí trestního práva je ochrana společnosti před kriminalitou, a to především prostřednictvím postihu trestných činů, za které jsou považovány takové protiprávní činy, které trestní zákon označuje za trestné a které vykazují znaky uvedené v tomto zákoně, což platí i v tomto případě, jak uvádí sám odvolací soud. Při splnění všech podmínek a předpokladů stanovených hmotným a procesním trestním právem je povinností státu pohnat pachatele trestného činu k trestní odpovědnosti. Kromě toho odvolací soud pomíjí skutečnost, že princip subsidiarity trestní

Soudní instituce

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... pomíjí skutečnost, že princip subsidiarity trestní represe míří na ty právní vztahy, jež jsou upraveny normami jiných právních odvětví než trestního práva, v nichž dochází k užití trestního postihu jako krajního opatření ( ultima ratio ), nepostačují-li k řešení mechanismy základního právního odvětví. Nejvyšší státní zástupce konstatoval, že v daném případě jednání pachatele narušilo pravidla stanovená přímo v normách trestního práva ( procesního ), a s jiným právním odvětvím nemá žádnou spojitost. I zmiňované teoretické uložení pořádkové pokuty je opatřením podle norem trestního práva, takže neexistuje právní odvětví, vůči němuž by v tomto případě mělo trestní právo působit jako subsidiární prostředek nápravy. Konečně, ani osobní charakteristika tohoto pachatele nesvědčí pro to, že by jeho jednání nemělo být posuzováno jako trestné. Je tudíž zřejmé, že jak soud prvního stupně, tak soud odvolací rozhodly o zprošťujícím výroku v rozporu s platným právem. Nejvyšší státní zástupce uzavřel, že nalézací soud nesprávně právně posoudil skutek popsaný v návrhu na potrestání ze dne 16. 3. 2010, sp. zn. ZK 1105/2010, pokud dospěl k závěru, že tento skutek není trestným činem, čímž naplnil důvod dovolání podle

Reference na rozhodnutí soudu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... sp. zn. ZK 1105/2010, pokud dospěl k závěru, že tento skutek není trestným činem, čímž naplnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g ) tr. ř., resp. že tuto vadu, ač namítanou odvoláním státního zástupce, soud druhé instance nenapravil, důvodné odvolání zamítl a tím zatížil meritorní rozhodnutí další vadou ve smyslu § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. b ) tr. ř.] zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 9 To 518/2011, ve výroku, jímž zamítl odvolání státního zástupce, a rovněž zprošťující výrok z rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 1 T 39/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu Plzeň - město věc

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... právo působit jako subsidiární prostředek nápravy. Konečně, ani osobní charakteristika tohoto pachatele nesvědčí pro to, že by jeho jednání nemělo být posuzováno jako trestné. Je tudíž zřejmé, že jak soud prvního stupně, tak soud odvolací rozhodly o zprošťujícím výroku v rozporu s platným právem. Nejvyšší státní zástupce uzavřel, že nalézací soud nesprávně právně posoudil skutek popsaný v návrhu na potrestání ze dne 16. 3. 2010, sp. zn. ZK 1105/2010, pokud dospěl k závěru, že tento skutek není trestným činem, čímž naplnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g ) tr. ř., resp. že tuto vadu, ač namítanou odvoláním státního zástupce, soud druhé instance nenapravil, důvodné odvolání zamítl a tím zatížil meritorní rozhodnutí další vadou ve smyslu § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. b ) tr. ř.] zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 9 To 518/2011,

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... soud druhé instance nenapravil, důvodné odvolání zamítl a tím zatížil meritorní rozhodnutí další vadou ve smyslu § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. b ) tr. ř.] zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 9 To 518/2011, ve výroku, jímž zamítl odvolání státního zástupce, a rovněž zprošťující výrok z rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 1 T 39/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu Plzeň - město věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Přitom pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyslovil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c ) tr. ř. souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem. Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření obviněného k uvedenému dovolání ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací ( § 265c tr. ř. ) především zkoumal, zda je dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům : Dovolání je z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h ) tr. ř. přípustné. Nejvyšší státní zástupce je podle § 265d odst. 1 písm. a ) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b

Soudní instituce

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Přitom pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyslovil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c ) tr. ř. souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem. Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření obviněného k uvedenému dovolání ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací ( § 265c tr. ř. ) především zkoumal, zda je dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům : Dovolání je z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h ) tr. ř. přípustné. Nejvyšší státní zástupce je podle § 265d odst. 1 písm. a ) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst.

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody ( resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá ) lze považovat za důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení. Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 1 písm. a ) až g ) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a ) až k ) ( § 265b odst. 1 tr. ř. ). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... ř. ). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání [viz ustanovení § 148 odst. 1 písm. a ) a b ) u stížnosti a § 253 tr. ř. u odvolání] a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci ( první alternativa ), nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a ) až k ) tr. ř. ( alternativa druhá ). V posuzované trestní věci dovolací námitky nejvyššího státního zástupce naplňují druhou alternativu předmětného dovolacího důvodu, jejímž prostřednictvím byl řádně uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g ) tr. ř. ( viz argumentace níže ). Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g ) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných

Soudní instituce

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení ( viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03 ). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. ( viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 ). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu ( viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp.

Reference na rozhodnutí soudu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03 ). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. ( viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 ). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu ( viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03 ). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g ) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... § 2 odst. 5, 6 tr. ř. ( viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 ). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu ( viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03 ). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g ) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Z těchto hledisek je zřejmé, že argumentace obsažená v dovolání nejvyššího státního zástupce odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g ) tr. ř. Jak již bylo konstatováno v dovolání nejvyššího státního zástupce, Krajský soud v Plzni shledal, že skutkem popsaným v návrhu na potrestání byly naplněny (

Soudní instituce

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. ( viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 ). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu ( viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03 ). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g ) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného

Soudní instituce

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... závěru, že v daném případě nejde o trestný čin. Škodlivost jednání obviněného by měla být srovnatelná s druhou alternativou trestného jednání uvedenou v § 336 písm. c ) tr. zákoníku, tedy se zmařením jednání soudu. Přitom hlavní líčení muselo být odročeno proto, že vedle nedostavení se svědka Ž. zde existovaly i další důvody. Navíc bylo na místě nerespektování pokynu soudu řešit nejprve jinými prostředky, např. pokutou nebo předvedením svědka policejními orgány. Přečinu pohrdání soudem podle § 336 písm. c ) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo opakovaně bez dostatečné omluvy neuposlechne příkaz nebo výzvu soudu anebo jednání soudu zmaří. V návaznosti na to lze přisvědčit názoru jak odvolacího soudu, tak dovolatele, že znaky tohoto přečinu byly naplněny. Ve vztahu k dovolací argumentaci je ale nutno upřesnit, že byly naplněny v první alternativě, tedy opakovaným neuposlechnutím příkazu soudu, nikoli však již v alternativě druhé ( opakované zmaření jednání soudu ). Nejvyšší soud totiž ze spisu Okresního soudu Plzeň – město sp. zn. 5 T 50/2009 zjistil, že hlavní líčení původně nařízené na 16. 7. 2009 se nekonalo z důvodů, jež neměly

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... v § 39 odst. 2 tr. zákoníku, a to ve vztahu ke konkrétním znakům zvažované skutkové podstaty trestného činu. Úvaha o tom, zda jde o čin, který není trestným činem pro nedostatek škodlivosti pro společnost, se uplatní v případech, ve kterých posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. Kritérium společenské škodlivosti je tak doplněno principem „ ultima ratio “, z kterého vyplývá, že trestní právo má místo pouze tam, kde jiné prostředky z hlediska ochrany práv fyzických a právnických osob jsou vyčerpané, neúčinné nebo nevhodné. Jak již bylo uvedeno shora, společenskou škodlivost je vždy nezbytné posuzovat s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu, přičemž v tomto směru by měla být v relaci ke znakům zvažované skutkové podstaty trestného činu hodnocena intenzita naplnění kritérií určujících povahu a závažnost trestného činu, tj. významu chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobu provedení činu a jeho následků, okolností, za kterých byl čin spáchán, osoby pachatele, míry jeho zavinění a jeho pohnutky, záměru nebo cíle ( § 39 odst. 2 tr. zákoníku ), resp. toliko těch z

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... pro trestný čin pohrdání soudem. Tyto skutečnosti hodnoceny v komplexu vedou k závěru, že škodlivost činu obviněného nelze bagatelizovat, že není možné přisvědčit názoru, že by šlo o čin tak nízké škodlivosti, že v něm není možné spatřovat trestný čin, resp. přečin. V souvislosti s tím je třeba zdůraznit, že základní funkcí trestního práva je ochrana společnosti před kriminalitou, a to především prostřednictvím postihu trestných činů, za které jsou považovány protiprávní činy, které trestní zákon označuje za trestné a které vykazují znaky uvedené v takovém zákoně ( § 13 odst. 1 tr. zákoníku ). Jako součást systému společenské a státní kontroly se trestní právo soustřeďuje a omezuje na ochranu před trestnou činností. Při splnění všech podmínek a předpokladů stanovených hmotným a procesním trestním právem, je povinností státu pohnat pachatele trestného činu k trestní odpovědnosti a jeho právní chování vynutit použitím sankce. Byl-li spáchán trestný čin, jehož skutková podstata byla ve všech znacích naplněna, jak je tomu v posuzovaném případě, nemůže stát rezignovat na svou roli při ochraně oprávněných zájmů, k jejichž ochraně trestní zákon směřuje. Akcentace principu ultima ratio nemůže

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... byla ve všech znacích naplněna, jak je tomu v posuzovaném případě, nemůže stát rezignovat na svou roli při ochraně oprávněných zájmů, k jejichž ochraně trestní zákon směřuje. Akcentace principu ultima ratio nemůže zcela znemožnit aplikaci základního principu - účelu trestního řízení - tak, jak je vymezen v ustanovení § 1 odst. 1 tr. ř. Podle tohoto zákonného ustanovení je účelem trestního řádu upravit postup orgánů činných v trestním řízení tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé spravedlivě potrestáni. Řízení přitom musí působit k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti. Smyslem trestního řízení je mj. i snaha orgánů činných v trestním řízení zjistit, zda byl spáchán trestný čin, kdo jej spáchal a jak. S ohledem na okolnosti shora popsané se čin obviněného dostal, i přes jinak platné pojetí trestní represe jako ultima ratio, resp. subsidiaritu trestní represe, do oblasti trestního práva, protože obviněný jednal způsobem a za podmínek stanovených trestním zákoníkem tak, že jím spáchaný skutek

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... obviněného je významné posouzení toho, zda by při postupu Nejvyššího soudu podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. a v návaznosti na to i podle § 265k odst. 1, 2 a § 265l odst. 1, resp. § 265m odst. 1 tr. ř. bylo možno dospět závěru, že by mu byl uložen trest zřetelně přísnější, než jak se stalo rozsudkem soudu prvního stupně, ve spojení s usnesením soudu odvolacího. V daných souvislostech je třeba v první řadě znovu připomenout, že shora citovanými rozhodnutími soudu prvního a druhého stupně byl obviněný odsouzen pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku a přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b ), odst. 2 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na devět měsíců se zařazením pro výkon trestu do věznice s dozorem. Již toto zjištění svědčí závěru, že v případě uznání viny trestným činem pohrdání soudem podle § 336 písm. c ) tr. zákoníku, který je sankcionován v obecné poloze odnětím svobody až na dvě léta nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty, by

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... stěží byl uložen trest, který by se vyznačoval zásadně výraznější přísností ve srovnání s trestem dosud uloženým. Tím spíše je namístě dovodit, že by případné zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání věci tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí nemohlo podstatně změnit situaci obviněného, jestliže Nejvyšší soud zjistil z hlediska posuzované otázky další významnou okolnost. Jde konkrétně o okolnost, pro kterou by bylo možno činit spolehlivý závěr o splnění podmínek pro postup podle § 223 odst. 2 tr. ř., resp. 172 odst. 2 písm. a ) tr. ř., tedy zastavení trestního stíhání proto, že trest, k němuž by mohlo trestní stíhání obviněného pro přečin pohrdání soudem podle § 336 písm. c ) tr. zákoníku vést, je zcela bez významu vedle trestu, který pro jiné činy byl obviněnému již uložen. Z opisu z rejstříku trestů obviněného Nejvyšší soud zjistil, že obviněný byl rozsudkem Okresního soud Plzeň – město ze dne 12. 3. 2012, sp. zn. 1 T 173/2011, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 6. 2012, sp. zn. 7 To 186/2012, odsouzen pro trestný čin šíření poplašné

Soudní instituce

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... 223 odst. 2 tr. ř., resp. 172 odst. 2 písm. a ) tr. ř., tedy zastavení trestního stíhání proto, že trest, k němuž by mohlo trestní stíhání obviněného pro přečin pohrdání soudem podle § 336 písm. c ) tr. zákoníku vést, je zcela bez významu vedle trestu, který pro jiné činy byl obviněnému již uložen. Z opisu z rejstříku trestů obviněného Nejvyšší soud zjistil, že obviněný byl rozsudkem Okresního soud Plzeň – město ze dne 12. 3. 2012, sp. zn. 1 T 173/2011, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 6. 2012, sp. zn. 7 To 186/2012, odsouzen pro trestný čin šíření poplašné zprávy podle § 357 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dvacet jedna měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dlužno dodat, že dne 30. 7. 2012 byl stanoven společný způsob výkonu trestu ve vztahu k výše citovanému předcházejícímu odsouzení, a to ve věznici s ostrahou. Nejvyšší soud tedy učinil závěr, že zjištěná vada by nemohla zásadně ovlivnit postavení obviněného. Uvedený právní názor Nejvyššího soudu pak není

Reference na rozhodnutí soudu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... trestu, který pro jiné činy byl obviněnému již uložen. Z opisu z rejstříku trestů obviněného Nejvyšší soud zjistil, že obviněný byl rozsudkem Okresního soud Plzeň – město ze dne 12. 3. 2012, sp. zn. 1 T 173/2011, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 6. 2012, sp. zn. 7 To 186/2012, odsouzen pro trestný čin šíření poplašné zprávy podle § 357 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dvacet jedna měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dlužno dodat, že dne 30. 7. 2012 byl stanoven společný způsob výkonu trestu ve vztahu k výše citovanému předcházejícímu odsouzení, a to ve věznici s ostrahou. Nejvyšší soud tedy učinil závěr, že zjištěná vada by nemohla zásadně ovlivnit postavení obviněného. Uvedený právní názor Nejvyššího soudu pak není po právní stránce zásadního významu, neboť jde o obvyklý výklad subsidiarity trestní represe ( ostatně dovolání výslovně odkazuje na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu, jež se danou problematikou zabývala ). Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. f ) tr. ř. dovolání

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... významnou okolnost. Jde konkrétně o okolnost, pro kterou by bylo možno činit spolehlivý závěr o splnění podmínek pro postup podle § 223 odst. 2 tr. ř., resp. 172 odst. 2 písm. a ) tr. ř., tedy zastavení trestního stíhání proto, že trest, k němuž by mohlo trestní stíhání obviněného pro přečin pohrdání soudem podle § 336 písm. c ) tr. zákoníku vést, je zcela bez významu vedle trestu, který pro jiné činy byl obviněnému již uložen. Z opisu z rejstříku trestů obviněného Nejvyšší soud zjistil, že obviněný byl rozsudkem Okresního soud Plzeň – město ze dne 12. 3. 2012, sp. zn. 1 T 173/2011, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 6. 2012, sp. zn. 7 To 186/2012, odsouzen pro trestný čin šíření poplašné zprávy podle § 357 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dvacet jedna měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dlužno dodat, že dne 30. 7. 2012 byl stanoven společný způsob výkonu trestu ve vztahu k výše citovanému předcházejícímu odsouzení, a to ve věznici s ostrahou.

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... zprávy podle § 357 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dvacet jedna měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dlužno dodat, že dne 30. 7. 2012 byl stanoven společný způsob výkonu trestu ve vztahu k výše citovanému předcházejícímu odsouzení, a to ve věznici s ostrahou. Nejvyšší soud tedy učinil závěr, že zjištěná vada by nemohla zásadně ovlivnit postavení obviněného. Uvedený právní názor Nejvyššího soudu pak není po právní stránce zásadního významu, neboť jde o obvyklý výklad subsidiarity trestní represe ( ostatně dovolání výslovně odkazuje na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu, jež se danou problematikou zabývala ). Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. f ) tr. ř. dovolání nejvyššího státního zástupce odmítl, přičemž tak učinil v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a ) tr. ř. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( § 265n tr. ř. ). V Brně dne 29. listopadu 2012 Předseda senátu : JUDr. Vladimír Veselý

Soudní instituce

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Pavlíka, ve věci žalobce V. Š., zastoupeným Mgr. Pavlínou Malíkovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, Kopeckého sady 15, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 18 C 178/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 9. 2011, č. j. 18 Co 315/2011-174, takto : I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud Plzeň - město rozsudkem ze dne 1. 12. 2010, č. j. 18 C 178/2009-131, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 3. 2011, č. j. 18 C 178/2009-152, zamítl žalobu na zaplacení částky 200.000,- Kč s příslušenstvím. Rozhodl tak o nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy, která mu měla být

Reference na rozhodnutí soudu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... Š., zastoupeným Mgr. Pavlínou Malíkovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, Kopeckého sady 15, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 18 C 178/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 9. 2011, č. j. 18 Co 315/2011-174, takto : I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud Plzeň - město rozsudkem ze dne 1. 12. 2010, č. j. 18 C 178/2009-131, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 3. 2011, č. j. 18 C 178/2009-152, zamítl žalobu na zaplacení částky 200.000,- Kč s příslušenstvím. Rozhodl tak o nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 23 C 162/2003 ( dále jen „ posuzované řízení “ ). Krajský soud v Plzni

Soudní instituce

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 23 C 162/2003 ( dále jen „ posuzované řízení “ ). Krajský soud v Plzni napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně, ve znění opravného usnesení, potvrdil. Proti rozsudku odvolacího soudu, a to v celém jeho rozsahu, podal žalobce dovolání, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c ) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ( dále jen „ o. s. ř. “ ) odmítl jako nepřípustné. Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, může být založena výlučně podle § 237 odst. 1 písm. c ) o. s. ř., ve spojení s § 237 odst. 3 o. s. ř. Dovolání by mohlo být shledáno přípustným jen tehdy, jestliže by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je po právní stránce ve věci samé zásadně právně významné ( § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. - se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28.

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... Plzni napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně, ve znění opravného usnesení, potvrdil. Proti rozsudku odvolacího soudu, a to v celém jeho rozsahu, podal žalobce dovolání, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c ) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ( dále jen „ o. s. ř. “ ) odmítl jako nepřípustné. Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, může být založena výlučně podle § 237 odst. 1 písm. c ) o. s. ř., ve spojení s § 237 odst. 3 o. s. ř. Dovolání by mohlo být shledáno přípustným jen tehdy, jestliže by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je po právní stránce ve věci samé zásadně právně významné ( § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. - se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012; k tomu viz i nález ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, dostupný na

Reference na rozhodnutí soudu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... písm. c ) o. s. ř., ve spojení s § 237 odst. 3 o. s. ř. Dovolání by mohlo být shledáno přípustným jen tehdy, jestliže by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je po právní stránce ve věci samé zásadně právně významné ( § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. - se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012; k tomu viz i nález ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, dostupný na internetových stránkách Ústavního soudu, http ://nalus.usoud.cz ). Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a ) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Dovolací přezkum je zde přitom předpokládán zásadně pro

Soudní instituce

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... napadené rozhodnutí odvolacího soudu je po právní stránce ve věci samé zásadně právně významné ( § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. - se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012; k tomu viz i nález ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, dostupný na internetových stránkách Ústavního soudu, http ://nalus.usoud.cz ). Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a ) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Dovolací přezkum je zde přitom předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. ). Jen

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a ) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Dovolací přezkum je zde přitom předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. ). Jen z pohledu tohoto důvodu je možné ( z povahy věci ) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Posouzení existence porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení, stejně jako stanovení formy nebo výše zadostiučinění za porušení daného práva, je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího ( srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4462/2009 Zde odkazované rozsudky a stanovisko Nejvyššího soudu jsou veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách www.nsoud.cz. ). Přípustnost dovolání tedy nemůže založit pouhý nesouhlas s posouzením, zda k porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení došlo, neboť to se odvíjí

Soudní instituce

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Posouzení existence porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení, stejně jako stanovení formy nebo výše zadostiučinění za porušení daného práva, je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího ( srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4462/2009 Zde odkazované rozsudky a stanovisko Nejvyššího soudu jsou veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách www.nsoud.cz. ). Přípustnost dovolání tedy nemůže založit pouhý nesouhlas s posouzením, zda k porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení došlo, neboť to se odvíjí od okolností konkrétního případu a nemůže samo o sobě představovat jiné řešení ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud zde v zásadě posuzuje toliko právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v § 31a odst. 3 OdpŠk, přičemž závěrem o porušení ( či o neporušení ) práva na přiměřenou délku soudního řízení se zabývá až tehdy, byl-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nesprávný, což však není žalobcův případ. K tomu Nejvyšší soud

Reference na rozhodnutí soudu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... délku soudního řízení, stejně jako stanovení formy nebo výše zadostiučinění za porušení daného práva, je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího ( srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4462/2009 Zde odkazované rozsudky a stanovisko Nejvyššího soudu jsou veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách www.nsoud.cz. ). Přípustnost dovolání tedy nemůže založit pouhý nesouhlas s posouzením, zda k porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení došlo, neboť to se odvíjí od okolností konkrétního případu a nemůže samo o sobě představovat jiné řešení ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud zde v zásadě posuzuje toliko právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v § 31a odst. 3 OdpŠk, přičemž závěrem o porušení ( či o neporušení ) práva na přiměřenou délku soudního řízení se zabývá až tehdy, byl-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nesprávný, což však není žalobcův případ. K tomu Nejvyšší soud zdůrazňuje, že k porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl.

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... soudu odvolacího ( srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4462/2009 Zde odkazované rozsudky a stanovisko Nejvyššího soudu jsou veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách www.nsoud.cz. ). Přípustnost dovolání tedy nemůže založit pouhý nesouhlas s posouzením, zda k porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení došlo, neboť to se odvíjí od okolností konkrétního případu a nemůže samo o sobě představovat jiné řešení ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud zde v zásadě posuzuje toliko právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v § 31a odst. 3 OdpŠk, přičemž závěrem o porušení ( či o neporušení ) práva na přiměřenou délku soudního řízení se zabývá až tehdy, byl-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nesprávný, což však není žalobcův případ. K tomu Nejvyšší soud zdůrazňuje, že k porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a tím i nesprávnému úřednímu

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... posuzuje toliko právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v § 31a odst. 3 OdpŠk, přičemž závěrem o porušení ( či o neporušení ) práva na přiměřenou délku soudního řízení se zabývá až tehdy, byl-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nesprávný, což však není žalobcův případ. K tomu Nejvyšší soud zdůrazňuje, že k porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a tím i nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti ( notářský řád ), ve znění zák. č. 160/2006 Sb. ( dále jen „ OdpŠk “ ), nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti ( notářský řád ), ve znění zák. č. 160/2006 Sb. ( dále jen „ OdpŠk “ ), nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného ( viz § 31a odst. 3 písm. b/ a e/ OdpŠk ), přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci ( viz § 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk ), a to buď zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného ( viz § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk ) na celkové délce projednávání věci. Zároveň musí být celková délka řízení nepřijatelná ( zásah do uvedených základních práv poškozeného musí mít nezbytnou intenzitu ), tj. působící poškozenému újmu spojenou s nejistotou ohledně výsledku řízení, kterou nelze v

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... řízení nepřijatelná ( zásah do uvedených základních práv poškozeného musí mít nezbytnou intenzitu ), tj. působící poškozenému újmu spojenou s nejistotou ohledně výsledku řízení, kterou nelze v právním státě, založeném na úctě k právům a svobodám člověka ( viz čl. 1 odst. 1 Ústavy ), tolerovat. Žalobce v dovolání namítá, že první meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno zejména z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti a procesních vad, čímž došlo k prodloužení posuzovaného řízení. Odvolací soud však vyšel ze skutkového zjištění, že rozsudek soudu prvního stupně byl v posuzovaném řízení zrušen odvolacím soudem z důvodu nutnosti doplnění dokazování. Stejně tak žalobce namítá, že v posuzovaném řízení podal řádnou žalobu, jejíž vady nebylo třeba odstraňovat a žalobní tvrzení doplňovat, což je opak zjištění odvolacího soudu. Uvedené námitky žalobce tedy míří proti skutkovým zjištěním. K takovým námitkám, představujícím dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., nelze v souladu s § 237 odst. 3 o. s. ř. při zkoumání přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c ) o. s. ř. přihlédnout ( srov. též usnesení Ústavního soudu

Soudní instituce

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... Ústavy ), tolerovat. Žalobce v dovolání namítá, že první meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno zejména z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti a procesních vad, čímž došlo k prodloužení posuzovaného řízení. Odvolací soud však vyšel ze skutkového zjištění, že rozsudek soudu prvního stupně byl v posuzovaném řízení zrušen odvolacím soudem z důvodu nutnosti doplnění dokazování. Stejně tak žalobce namítá, že v posuzovaném řízení podal řádnou žalobu, jejíž vady nebylo třeba odstraňovat a žalobní tvrzení doplňovat, což je opak zjištění odvolacího soudu. Uvedené námitky žalobce tedy míří proti skutkovým zjištěním. K takovým námitkám, představujícím dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., nelze v souladu s § 237 odst. 3 o. s. ř. při zkoumání přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c ) o. s. ř. přihlédnout ( srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130 ). Přípustnost dovolání nezakládá ani nesouhlas žalobce s posouzením otázky významu předmětu řízení pro něj, tj. toho, co je pro poškozeného

Reference na rozhodnutí soudu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... žalobní tvrzení doplňovat, což je opak zjištění odvolacího soudu. Uvedené námitky žalobce tedy míří proti skutkovým zjištěním. K takovým námitkám, představujícím dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., nelze v souladu s § 237 odst. 3 o. s. ř. při zkoumání přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c ) o. s. ř. přihlédnout ( srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130 ). Přípustnost dovolání nezakládá ani nesouhlas žalobce s posouzením otázky významu předmětu řízení pro něj, tj. toho, co je pro poškozeného v sázce ( § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk ), neboť rozsudek odvolacího soudu nepředstavuje jiné řešení ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., pokud odvolací soud přihlédl ke skutečnosti, že sice předmětem posuzovaného řízení byl nárok žalobce na náhradu škody na zdraví ( ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ), avšak žalovaná základní závazky, které nebyly předmětem posuzovaného řízení, vůči žalobci plnila [srov. část IV. Stanoviska občanskoprávního a

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... 241a odst. 3 o. s. ř., nelze v souladu s § 237 odst. 3 o. s. ř. při zkoumání přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c ) o. s. ř. přihlédnout ( srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130 ). Přípustnost dovolání nezakládá ani nesouhlas žalobce s posouzením otázky významu předmětu řízení pro něj, tj. toho, co je pro poškozeného v sázce ( § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk ), neboť rozsudek odvolacího soudu nepředstavuje jiné řešení ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., pokud odvolací soud přihlédl ke skutečnosti, že sice předmětem posuzovaného řízení byl nárok žalobce na náhradu škody na zdraví ( ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ), avšak žalovaná základní závazky, které nebyly předmětem posuzovaného řízení, vůči žalobci plnila [srov. část IV. Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011 ( dále jen „ Stanovisko “ ), sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod č. 58/2011 Sbírky

Soudní instituce

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... s posouzením otázky významu předmětu řízení pro něj, tj. toho, co je pro poškozeného v sázce ( § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk ), neboť rozsudek odvolacího soudu nepředstavuje jiné řešení ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., pokud odvolací soud přihlédl ke skutečnosti, že sice předmětem posuzovaného řízení byl nárok žalobce na náhradu škody na zdraví ( ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ), avšak žalovaná základní závazky, které nebyly předmětem posuzovaného řízení, vůči žalobci plnila [srov. část IV. Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011 ( dále jen „ Stanovisko “ ), sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011]. Rovněž právní posouzení složitosti řízení ( § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk ) odvolacím soudem je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ( srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2138/2009 ), od níž nemá Nejvyšší soud důvodu se ani v této

Reference na rozhodnutí soudu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... posouzením otázky významu předmětu řízení pro něj, tj. toho, co je pro poškozeného v sázce ( § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk ), neboť rozsudek odvolacího soudu nepředstavuje jiné řešení ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., pokud odvolací soud přihlédl ke skutečnosti, že sice předmětem posuzovaného řízení byl nárok žalobce na náhradu škody na zdraví ( ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ), avšak žalovaná základní závazky, které nebyly předmětem posuzovaného řízení, vůči žalobci plnila [srov. část IV. Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011 ( dále jen „ Stanovisko “ ), sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011]. Rovněž právní posouzení složitosti řízení ( § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk ) odvolacím soudem je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ( srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2138/2009 ), od níž nemá Nejvyšší soud důvodu se ani v této věci

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... odst. 3 písm. e/ OdpŠk ), neboť rozsudek odvolacího soudu nepředstavuje jiné řešení ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., pokud odvolací soud přihlédl ke skutečnosti, že sice předmětem posuzovaného řízení byl nárok žalobce na náhradu škody na zdraví ( ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ), avšak žalovaná základní závazky, které nebyly předmětem posuzovaného řízení, vůči žalobci plnila [srov. část IV. Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011 ( dále jen „ Stanovisko “ ), sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011]. Rovněž právní posouzení složitosti řízení ( § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk ) odvolacím soudem je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ( srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2138/2009 ), od níž nemá Nejvyšší soud důvodu se ani v této věci odchylovat, a nepředstavuje tedy jiné řešení ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., když odvolací soud

Soudní instituce

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... význam rozsudku odvolacího soudu ( § 237 odst. 3 o. s. ř. ). Nejvyšší soud v souladu s částí III. Stanoviska uvádí, že jednotlivé průtahy v řízení ( nečinnost soudu prvního stupně způsobená připojením k jinému spisu v období od 4. 11. 2003 do 20. 4. 2004, délka řízení před Nejvyšším soudem ), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Konečně dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení je absolutně nepřípustné. Nákladový výrok není rozhodnutím ve věci samé, a proto dovolání proti němu není podle § 237 odst. 1 o. s. ř. přípustné a jeho přípustnost nezakládá ani žádné z dalších ustanovení občanského soudního řádu ( srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek civilních nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 231/2000, publikovaný v časopise Soudní rozhledy, č. 1, roč. 2002, str. 10 ). O náhradě nákladů dovolacího

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... že jednotlivé průtahy v řízení ( nečinnost soudu prvního stupně způsobená připojením k jinému spisu v období od 4. 11. 2003 do 20. 4. 2004, délka řízení před Nejvyšším soudem ), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Konečně dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení je absolutně nepřípustné. Nákladový výrok není rozhodnutím ve věci samé, a proto dovolání proti němu není podle § 237 odst. 1 o. s. ř. přípustné a jeho přípustnost nezakládá ani žádné z dalších ustanovení občanského soudního řádu ( srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek civilních nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 231/2000, publikovaný v časopise Soudní rozhledy, č. 1, roč. 2002, str. 10 ). O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s.

Reference na rozhodnutí soudu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Konečně dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení je absolutně nepřípustné. Nákladový výrok není rozhodnutím ve věci samé, a proto dovolání proti němu není podle § 237 odst. 1 o. s. ř. přípustné a jeho přípustnost nezakládá ani žádné z dalších ustanovení občanského soudního řádu ( srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek civilních nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 231/2000, publikovaný v časopise Soudní rozhledy, č. 1, roč. 2002, str. 10 ). O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů řízení právo. Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 19. prosince 2012 JUDr. František Ištvánek, v. r. předseda senátu

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Konečně dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení je absolutně nepřípustné. Nákladový výrok není rozhodnutím ve věci samé, a proto dovolání proti němu není podle § 237 odst. 1 o. s. ř. přípustné a jeho přípustnost nezakládá ani žádné z dalších ustanovení občanského soudního řádu ( srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek civilních nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 231/2000, publikovaný v časopise Soudní rozhledy, č. 1, roč. 2002, str. 10 ). O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů řízení právo. Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 19. prosince 2012 JUDr. František Ištvánek, v. r. předseda senátu

Soudní instituce

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí vytváří analytický odbor Ústavního soudu. Právní věty formuluje soudce zpravodaj, resp. jeho kancelář pro rozhodnutí publikovaná ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu. ABSTRAKT Abstrakt není k dispozici. PRÁVNÍ VĚTY Právní věta není k dispozici. Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dnešního dne bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatele J. M. del O., zastoupeného JUDr. Janou Závodskou Dvořákovou, advokátkou, se sídlem Dukelských hrdinů 23, 170 00 Praha 7, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2010, sp. zn. 18 Co 36/2010, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. 9. 2009, sp. zn. 25 Nc 170/2009, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, takto : Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění : I. Ve včasné a řádně podané ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví tohoto usnesení uvedená rozhodnutí obecných soudů a navrhl

Reference na rozhodnutí soudu

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu. ABSTRAKT Abstrakt není k dispozici. PRÁVNÍ VĚTY Právní věta není k dispozici. Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dnešního dne bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatele J. M. del O., zastoupeného JUDr. Janou Závodskou Dvořákovou, advokátkou, se sídlem Dukelských hrdinů 23, 170 00 Praha 7, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2010, sp. zn. 18 Co 36/2010, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. 9. 2009, sp. zn. 25 Nc 170/2009, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, takto : Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění : I. Ve včasné a řádně podané ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví tohoto usnesení uvedená rozhodnutí obecných soudů a navrhl jejich zrušení pro rozpor se svými ústavně zaručenými právy, plynoucími z čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 3, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod,

Reference zákonu

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... napadl v záhlaví tohoto usnesení uvedená rozhodnutí obecných soudů a navrhl jejich zrušení pro rozpor se svými ústavně zaručenými právy, plynoucími z čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 3, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 Ústavy, čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. 9. 2009, sp. zn.25 Nc 170/2009, v řízení na úpravu poměrů k nezletilému, bylo rozhodnuto tak, že nezletilý byl svěřen do péče matky, stěžovateli ( otci ) bylo uloženo přispívat na výživu v určené částce a rovněž mu bylo uloženo uhradit nedoplatek na výživném. Dále bylo rozhodnuto, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nezletilým každý sudý týden od čtvrtka 16,00 hod. do pondělí 8,00 hod., tři týdny o letních prázdninách, dále každý sudý rok o vánočních svátcích od 23. 12. od 16,00 hod. do 25. 12. do 16,00 hod. a v lichém roce od 26. 12. od 9,00 hod. do

Reference na rozhodnutí soudu

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. 9. 2009, sp. zn.25 Nc 170/2009, v řízení na úpravu poměrů k nezletilému, bylo rozhodnuto tak, že nezletilý byl svěřen do péče matky, stěžovateli ( otci ) bylo uloženo přispívat na výživu v určené částce a rovněž mu bylo uloženo uhradit nedoplatek na výživném. Dále bylo rozhodnuto, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nezletilým každý sudý týden od čtvrtka 16,00 hod. do pondělí 8,00 hod., tři týdny o letních prázdninách, dále každý sudý rok o vánočních svátcích od 23. 12. od 16,00 hod. do 25. 12. do 16,00 hod. a v lichém roce od 26. 12. od 9,00 hod. do 1. 1. roku následujícího do 16,00 hod. Konečně bylo rozhodnuto o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2010, sp. zn. 18 Co 36/2010, bylo rozhodnuto tak, že ( I. ) ve výroku o výchově byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Ve výroku ( II. ) o

Soudní instituce

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... ze dne 3. 3. 2010, sp. zn. 18 Co 36/2010, bylo rozhodnuto tak, že ( I. ) ve výroku o výchově byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Ve výroku ( II. ) o výživném byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že stěžovatel ( otec ) je povinen platit na výživu nezletilého částku 10.000,- Kč měsíčně počínaje dnem 1. 5. 2008 a rozhodnuto bylo o povinnosti uhradit dlužné výživné. Výrokem ( III. ) bylo rozhodnuto o úpravě styku každý sudý týden od čtvrtka 16,00 hod. do pondělí 8,00 hod. a o letních prázdninách tři týdny, které stěžovatel matce označí do 31. 3. běžného roku. Dále na dobu dalších tří týdnů o letních prázdninách, které matka označí stěžovateli do 31. 5. běžného roku. Dále každý sudý rok o vánočních svátcích od 23. 12. od 16,00 hod. do 25. 12. do 16,00 hod. a v lichém roce od 26. 12. od 9,00 hod. do 1. 1. roku následujícího do 16,00 hod. Výrokem ( IV. ) bylo rozhodnuto, že státu se nepřiznává náhrada nákladů řízení a výrokem ( V. ), že žádný z

Reference na rozhodnutí soudu

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... Ústavního soudu v nálezu sp. zn. III. ÚS 1206/09, z něhož plyne, že ani rivalita rodičů, hraničící s obstrukcí a s trýzněním jednoho rodiče druhým skrze své vlastní dítě, nesmí vést automaticky k výlučnému svěření dítěte do péče jednoho z rodičů. Uvádí, že soudy své závěry opřely výhradně o bezdůvodný nesouhlas matky se střídavou péčí, nikoliv o zájem dítěte. V závěru stěžovatel poukázal na roli Ústavního soudu ve věcech, v nichž je podle § 237 odst. 2 písm. b ) o. s. ř. dovolání nepřípustné ( tj. ve věcech upravených zákonem o rodině ), v nichž tedy není jiný prostředek pro sjednocování judikatury než ústavní stížnost. III. Ústavní soud si vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 25 Nc 170/2009 ( sp.zn. 41 P 94/2010 ). Z něho bylo zjištěno, že dne 27. 5. 2008 podala matka nezletilého návrh na úpravu poměrů k nezletilému s tím, že matka a otec nezletilého nejsou manželi, ve společné domácnosti žili do dubna 2008, když několik měsíců před tím se jejich vztahy značně vyhrotily. Po vylíčení rozhodných skutečností navrhla, aby soud svěřil

Reference zákonu

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... trýzněním jednoho rodiče druhým skrze své vlastní dítě, nesmí vést automaticky k výlučnému svěření dítěte do péče jednoho z rodičů. Uvádí, že soudy své závěry opřely výhradně o bezdůvodný nesouhlas matky se střídavou péčí, nikoliv o zájem dítěte. V závěru stěžovatel poukázal na roli Ústavního soudu ve věcech, v nichž je podle § 237 odst. 2 písm. b ) o. s. ř. dovolání nepřípustné ( tj. ve věcech upravených zákonem o rodině ), v nichž tedy není jiný prostředek pro sjednocování judikatury než ústavní stížnost. III. Ústavní soud si vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 25 Nc 170/2009 ( sp.zn. 41 P 94/2010 ). Z něho bylo zjištěno, že dne 27. 5. 2008 podala matka nezletilého návrh na úpravu poměrů k nezletilému s tím, že matka a otec nezletilého nejsou manželi, ve společné domácnosti žili do dubna 2008, když několik měsíců před tím se jejich vztahy značně vyhrotily. Po vylíčení rozhodných skutečností navrhla, aby soud svěřil nezletilého do výchovy matce ( č. l. 13 ). Dne 10. 6. 2008 doručil stěžovatel soudu návrh, v němž zdůraznil, že

Reference zákonu

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... vhodné podmínky pro výchovu nezletilého ( zejm. s ohledem na jeho zdravotní stav ) a navrhl proto svěřit nezletilého do péče matky s širokou úpravou styku nezletilého s otcem ( č. l. 21 ). V řízení soud opakovaně rozhodoval o návrzích otce na nařízení předběžného opatření ( č. l. 51, č. l. 65, č. l. 82, č. l. 94, č. l. 131 ), některým návrhům bylo vyhověno ( usnesení ze dne 22. 1. 2009 či 1. 7. 2009, sp. zn. 25 Nc 170/2009 ). Jednání Obvodního soudu pro Prahu 9 se konalo dne 23. 7. 2009, kde právní zástupkyně otce přednesla návrh na střídavou péči, a dále dne 31. 8. 2009, kdy otec na tomto návrhu setrval. Matka setrvala na návrhu svěřit nezletilého do péče jí. Rozsudek soudu prvního stupně v zásadě konstatoval, že za rozhodnou skutečnost pro svěření nezletilého do péče matky považuje jeho počáteční zdravotní handicap způsobení předčasným porodem a pobytem v inkubátoru, přičemž následnou péči zajišťovala převážně matka. Dále soud hodnotil skutečnost, že dítě se narodilo do bilingvní rodiny, přičemž s ohledem na problémy s rozvojem řeči

Soudní instituce

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... tomto návrhu setrval. Matka setrvala na návrhu svěřit nezletilého do péče jí. Rozsudek soudu prvního stupně v zásadě konstatoval, že za rozhodnou skutečnost pro svěření nezletilého do péče matky považuje jeho počáteční zdravotní handicap způsobení předčasným porodem a pobytem v inkubátoru, přičemž následnou péči zajišťovala převážně matka. Dále soud hodnotil skutečnost, že dítě se narodilo do bilingvní rodiny, přičemž s ohledem na problémy s rozvojem řeči považoval za vhodné svěřit dítě matce, které zároveň hovoří i španělsky, takže může nezletilého na styk s otcem připravit. Kromě toho má matka již zaběhnutý režim koordinace práce a péče o nezletilého, zatímco otec uvedené nemá vyzkoušené, kromě dovolené bez každodenních povinností. Otec i matka ve věci podali odvolání, o němž bylo rozhodnuto výše řečeným rozsudkem soudu druhého stupně. Odvolací soud se v zásadě ztotožnil se zjištěními i rozhodnutím soudu prvního stupně, vyjádřil prioritu stabilního rodinného prostředí pro nezletilého a soustředil se ve výroku na explicitní vyjádření vztahu běžného a prázdninového styku, který by jinak působil interpretační potíže. IV. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Podstatu ústavní stížnosti spatřuje Ústavní soud v nesouhlasu stěžovatele s

Reference na rozhodnutí soudu

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... posouzením v řízení zjištěných skutečností rozhodných pro úpravu výchovy nezletilého obecnými soudy. V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že jeho pravomoc ověřovat správnost interpretace a aplikace zákona o rodině obecnými soudy je omezená, a že zejména není jeho úlohou tyto soudy nahrazovat [srov. nález ze dne 1. 2. 1994 III. ÚS 23/93, Sb. n. u., sv. 1, str. 41 ( 45-46 )]; jeho rolí je především posoudit, zda rozhodnutí soudů nebyla svévolná nebo jinak zjevně neodůvodněná, což v případě stěžovatele ze shromážděných podkladů nezjistil. Nalézací i odvolací soud ve svých rozhodnutích uvedly dostatečně jasně základní důvody, z nichž vycházely, a v jejich postojích Ústavní soud neshledal žádný náznak svévole. Ústavní soud tedy opakovaně judikoval, že v rodinněprávních věcech zasahuje jen v případech skutečně extrémních, neboť posouzení, jestli jsou splněny podmínky umožňující svěření dítěte do střídavé výchovy rodičů, resp. do výlučné výchovy jednoho z nich a jestli je takový postup v souladu se zájmem dítěte, jsou zásadně věcí obecných soudů. Ve stěžovatelem zmiňovaném nálezu ze dne 23. 2. 2010 sp. zn. III. ÚS 1206/09 ( dostupný na http ://nalus.usoud.cz ) Ústavní

Soudní instituce

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... zda rozhodnutí soudů nebyla svévolná nebo jinak zjevně neodůvodněná, což v případě stěžovatele ze shromážděných podkladů nezjistil. Nalézací i odvolací soud ve svých rozhodnutích uvedly dostatečně jasně základní důvody, z nichž vycházely, a v jejich postojích Ústavní soud neshledal žádný náznak svévole. Ústavní soud tedy opakovaně judikoval, že v rodinněprávních věcech zasahuje jen v případech skutečně extrémních, neboť posouzení, jestli jsou splněny podmínky umožňující svěření dítěte do střídavé výchovy rodičů, resp. do výlučné výchovy jednoho z nich a jestli je takový postup v souladu se zájmem dítěte, jsou zásadně věcí obecných soudů. Ve stěžovatelem zmiňovaném nálezu ze dne 23. 2. 2010 sp. zn. III. ÚS 1206/09 ( dostupný na http ://nalus.usoud.cz ) Ústavní soud vycházel z jiné skutkové situace, než je tomu v projednávané věci. I když tehdy byla znalcem střídavá výchova dítěte doporučena, nebyla soudem nařízena pro nesouhlas matky, který nebyl nijak racionálně odůvodněn. V nyní předložené věci zjevně nebyl nesouhlas matky, resp. vyhrocené vztahy mezi otcem a matkou nosným důvodem argumentace obou soudů. Odvolací soud konstatoval, že "za situace, kdy vzájemné vztahy rodičů jsou konfliktní, není z hlediska

Reference zákonu

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a ), jako zvláštní kategorii návrhů, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti a jejích přílohách. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že v této fázi jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a ) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Poučení : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. října 2011 Ivana Janů, v.r. předsedkyně senátu

Soudní instituce

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a ), jako zvláštní kategorii návrhů, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti a jejích přílohách. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že v této fázi jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a ) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Poučení : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. října 2011 Ivana Janů, v.r. předsedkyně senátu

Účinnost

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a ), jako zvláštní kategorii návrhů, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti a jejích přílohách. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že v této fázi jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a ) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Poučení : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. října 2011 Ivana Janů, v.r. předsedkyně senátu

Soudní instituce

E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 1. 2013 o dovolání obviněného J. V. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 9. 2012, sp. zn. 4 To 50/2012, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 6/2012 takto : Podle § 265i odst. 1 písm. e ) tr. ř. se dovolání obviněného J. V. odmítá. Odůvodnění Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 39 T 6/2012, byl obviněný J. V. uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. c ) tr. zákoníku a přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsouzen podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na osm let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. d ) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Reference na rozhodnutí soudu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 1. 2013 o dovolání obviněného J. V. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 9. 2012, sp. zn. 4 To 50/2012, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 6/2012 takto : Podle § 265i odst. 1 písm. e ) tr. ř. se dovolání obviněného J. V. odmítá. Odůvodnění Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 39 T 6/2012, byl obviněný J. V. uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. c ) tr. zákoníku a přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsouzen podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na osm let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. d ) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 1. 2013 o dovolání obviněného J. V. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 9. 2012, sp. zn. 4 To 50/2012, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 6/2012 takto : Podle § 265i odst. 1 písm. e ) tr. ř. se dovolání obviněného J. V. odmítá. Odůvodnění Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 39 T 6/2012, byl obviněný J. V. uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. c ) tr. zákoníku a přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsouzen podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na osm let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. d ) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 1. 2013 o dovolání obviněného... podle § 56 odst. 2 písm. d ) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. O odvoláních, která podali obviněný proti všem výrokům a státní zástupce v neprospěch obviněného proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 9. 2012, sp. zn. 4 To 50/2012. Podle § 258 odst. 1 písm. e ), f ), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Krajského soudu v Brně zrušen ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody ve vztahu k jednomu z poškozených a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo ve věci znovu rozhodnuto. Obviněný byl podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku nově odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na jedenáct let s tím, že podle § 56 odst. 2 písm. d ) tr. zákoníku byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst.

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 1. 2013 o dovolání obviněného... jím zůstal nedotčen výrok o vině oběma trestnými činy. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g ) tr. ř. Vytkl, že skutek posouzený jako zločin loupeže měl být kvalifikován jen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, a nikoli též podle § 173 odst. 2 písm. c ) tr. zákoníku, neboť nezpůsobil značnou škodu, a že jeden z útoků měl povahu krádeže. Namítl, že skutek posouzený jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl takto kvalifikován nesprávně, neboť pro nedostatek úmyslu nešlo o trestný čin. Jinak mimo meze dovolacího důvodu uplatnil námitky směřující proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině, proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jak postupovaly při dokazování a že nevyhověly jeho návrhům na provedení dalších důkazů. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby sám ve věci rozhodl v intencích podaného dovolání nebo přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden

Soudní instituce

U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 1. 2013 o dovolání obviněného... posouzený jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl takto kvalifikován nesprávně, neboť pro nedostatek úmyslu nešlo o trestný čin. Jinak mimo meze dovolacího důvodu uplatnil námitky směřující proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině, proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jak postupovaly při dokazování a že nevyhověly jeho návrhům na provedení dalších důkazů. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby sám ve věci rozhodl v intencích podaného dovolání nebo přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné. Především pokládá Nejvyšší soud za nutné připomenout, že dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 1. 2013 o dovolání obviněného... písm. c ) tr. zákoníku, neboť nezpůsobil značnou škodu, a že jeden z útoků měl povahu krádeže. Namítl, že skutek posouzený jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl takto kvalifikován nesprávně, neboť pro nedostatek úmyslu nešlo o trestný čin. Jinak mimo meze dovolacího důvodu uplatnil námitky směřující proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině, proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jak postupovaly při dokazování a že nevyhověly jeho návrhům na provedení dalších důkazů. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby sám ve věci rozhodl v intencích podaného dovolání nebo přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné. Především pokládá Nejvyšší soud za nutné připomenout, že dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 1. 2013 o dovolání obviněného... které lze považovat za dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné. Především pokládá Nejvyšší soud za nutné připomenout, že dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a ) až l ) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Konkrétně uplatněné námitky musí zákonnému dovolacímu důvodu odpovídat také svým obsahem. Podle § 265b odst. 1 písm. g ) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se tedy rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 1. 2013 o dovolání obviněného... poškozené a zároveň ve vytržení peněženky z ruky, soudy důvodně pokládaly za násilí ve smyslu § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Vstříknutí džusu do očí mělo ten účinek, že paralyzovalo vůli poškozené, neboť ji štípalo v očích a měla slepené řasy, což snížilo její pozornost a soustředěnost a umožnilo obviněnému snadné vytržení peněženky z ruky poškozené. Celkově sice šlo o násilí menší intenzity, avšak tato okolnost pouze snižuje stupeň závažnosti činu. Lze jen dodat, že ani výjimečně malá intenzita násilí není důvodem pro posouzení skutku jako trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a ), d ) tr. zákoníku ( k tomu viz přiměřeně č. 60/1967 Sb. rozh. tr. ). Pokud soudy posoudily útoky uvedené v bodech I/1, 2 výroku o vině jako zločin loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. c ) tr. zákoníku, je toto právní posouzení správné. Jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Brně spočíval v podstatě v tom, že ačkoli dne 12. 5. 2011 vykonal trest odnětí svobody uložený

Soudní instituce

U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 1. 2013 o dovolání obviněného... pouze snižuje stupeň závažnosti činu. Lze jen dodat, že ani výjimečně malá intenzita násilí není důvodem pro posouzení skutku jako trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a ), d ) tr. zákoníku ( k tomu viz přiměřeně č. 60/1967 Sb. rozh. tr. ). Pokud soudy posoudily útoky uvedené v bodech I/1, 2 výroku o vině jako zločin loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. c ) tr. zákoníku, je toto právní posouzení správné. Jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Brně spočíval v podstatě v tom, že ačkoli dne 12. 5. 2011 vykonal trest odnětí svobody uložený ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 99 T 121/2009 za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. ( zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů ), obviněný dne 22. 6. 2011 kolem 14,45 hodin v B. , P. , v notářské kanceláři při ověřování podpisů na příkazních smlouvách vzal Z. O. částku 35 000 Kč připravenou pro obviněného

Reference na rozhodnutí soudu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 1. 2013 o dovolání obviněného... ) tr. zákoníku ( k tomu viz přiměřeně č. 60/1967 Sb. rozh. tr. ). Pokud soudy posoudily útoky uvedené v bodech I/1, 2 výroku o vině jako zločin loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. c ) tr. zákoníku, je toto právní posouzení správné. Jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Brně spočíval v podstatě v tom, že ačkoli dne 12. 5. 2011 vykonal trest odnětí svobody uložený ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 99 T 121/2009 za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. ( zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů ), obviněný dne 22. 6. 2011 kolem 14,45 hodin v B. , P. , v notářské kanceláři při ověřování podpisů na příkazních smlouvách vzal Z. O. částku 35 000 Kč připravenou pro obviněného jako zálohu na odměnu za provedení inkasa pohledávek, které obviněný předtím slíbil V. J. , jednateli obchodní společnosti VELPA plus, s.r.o., a s těmito penězi odešel, přičemž pohledávky uvedené obchodní společnosti nevymáhal

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 1. 2013 o dovolání obviněného... odnětí svobody uložený ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 99 T 121/2009 za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. ( zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů ), obviněný dne 22. 6. 2011 kolem 14,45 hodin v B. , P. , v notářské kanceláři při ověřování podpisů na příkazních smlouvách vzal Z. O. částku 35 000 Kč připravenou pro obviněného jako zálohu na odměnu za provedení inkasa pohledávek, které obviněný předtím slíbil V. J. , jednateli obchodní společnosti VELPA plus, s.r.o., a s těmito penězi odešel, přičemž pohledávky uvedené obchodní společnosti nevymáhal a ani neměl v úmyslu vymáhat, a svým jednáním způsobil obchodní společnosti VELPA plus, s.r.o., škodu ve výši 35 000 Kč ( bod II výroku o vině ). Námitky proti bodu II výroku o vině se týkaly subjektivní stránky činu. Obviněný namítal, že měl v úmyslu vymáhat pohledávky obchodní společnosti VELPA plus, s.r.o. Tyto námitky jsou evidentně bez opodstatnění. O tom, že obviněný pouze předstíral úmysl vymáhat pohledávky uvedené obchodní společnosti a že sledoval jen to, aby mu pod

Účinnost

U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 1. 2013 o dovolání obviněného... č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů ), obviněný dne 22. 6. 2011 kolem 14,45 hodin v B. , P. , v notářské kanceláři při ověřování podpisů na příkazních smlouvách vzal Z. O. částku 35 000 Kč připravenou pro obviněného jako zálohu na odměnu za provedení inkasa pohledávek, které obviněný předtím slíbil V. J. , jednateli obchodní společnosti VELPA plus, s.r.o., a s těmito penězi odešel, přičemž pohledávky uvedené obchodní společnosti nevymáhal a ani neměl v úmyslu vymáhat, a svým jednáním způsobil obchodní společnosti VELPA plus, s.r.o., škodu ve výši 35 000 Kč ( bod II výroku o vině ). Námitky proti bodu II výroku o vině se týkaly subjektivní stránky činu. Obviněný namítal, že měl v úmyslu vymáhat pohledávky obchodní společnosti VELPA plus, s.r.o. Tyto námitky jsou evidentně bez opodstatnění. O tom, že obviněný pouze předstíral úmysl vymáhat pohledávky uvedené obchodní společnosti a že sledoval jen to, aby mu pod touto záminkou byla vyplacena záloha, jasně svědčí způsob a okolnosti jeho jednání. Obviněný vzal Z. O. z kapsy košile částku 35 000 Kč připravenou pro něho za

Reference na rozhodnutí soudu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 1. 2013 o dovolání obviněného... situaci, která v podstatě vylučovala, aby se věnoval vymáhání pohledávek, protože měl nastoupit výkon trestu odnětí svobody uloženého ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 12 T 4/2010. Neučinil nic pro to, aby se příkazní smlouvy staly ověřením jeho podpisů perfektními, ani pro to, aby si tyto smlouvy ve vyhotoveních určených pro něho vůbec opatřil. Za tohoto stavu je plně přijatelný závěr soudů o úmyslném zavinění obviněného a o naplnění znaků přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku i z hlediska subjektivní stránky trestného činu. V dovolání obviněného nebyl žádný podklad k tomu, aby Nejvyšší soud konstatoval, že napadený rozsudek je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g ) tr. ř. Právní posouzení skutků, tak jak byly zjištěny oběma soudy, je správné. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Jen zcela výjimečně tak může učinit, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu nutný v zájmu ochrany ústavně

Soudní instituce

U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 1. 2013 o dovolání obviněného... podle § 265b odst. 1 písm. g ) tr. ř. Právní posouzení skutků, tak jak byly zjištěny oběma soudy, je správné. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Jen zcela výjimečně tak může učinit, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu nutný v zájmu ochrany ústavně garantovaného základního práva obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Brně, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Vrchní soud v Olomouci, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Tato zjištění mají jasné obsahové zakotvení v provedených důkazech, jimiž byly především jednoznačné usvědčující výpovědi svědků P. H. , M. R. ,

Soudní instituce

U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 1. 2013 o dovolání obviněného... důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Brně, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Vrchní soud v Olomouci, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Tato zjištění mají jasné obsahové zakotvení v provedených důkazech, jimiž byly především jednoznačné usvědčující výpovědi svědků P. H. , M. R. , Z. O. , V. J. a dalších svědků, kteří nepřímo podporovali výpovědi hlavních usvědčujících svědků. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z rámce volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Své hodnotící úvahy soudy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily a v této souvislosti přijatelně zdůvodnily i to, proč

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 1. 2013 o dovolání obviněného... učiněna, apod. Mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Brně, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Vrchní soud v Olomouci, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Tato zjištění mají jasné obsahové zakotvení v provedených důkazech, jimiž byly především jednoznačné usvědčující výpovědi svědků P. H. , M. R. , Z. O. , V. J. a dalších svědků, kteří nepřímo podporovali výpovědi hlavních usvědčujících svědků. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z rámce volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Své hodnotící úvahy soudy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily a v této souvislosti přijatelně zdůvodnily i to, proč považují návrhy obviněného na další dokazování za nadbytečné. To se týká zejména požadavku obviněného, aby znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie byl ověřen jeho duševní stav. Tento požadavek by byl opodstatněný, pokud

Soudní instituce

U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 1. 2013 o dovolání obviněného... se odpovídající orientací obviněného ve všech podstatných směrech. Ve výkonu dřívějšího trestu odnětí svobody dal obviněný podnět k vyšetření psychiatrem, avšak ani z tohoto vyšetření se nijak nenaznačuje reálný podklad k úvaze o možné nepříčetnosti obviněného, resp. alespoň k úvaze o jeho zmenšené příčetnosti. Část dovolacích námitek obviněného byla zaměřena proti způsobu, jímž Krajský soud v Brně v hlavním líčení provedl dokazování listinnými důkazy, a proti použitelnosti dopisů obviněného adresovaným orgánům činným v trestním řízení. Tyto námitky nemohly vést k zásahu Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů již proto, že zpochybňovaná zjištění primárně nejsou založena na listinných důkazech, ale na jasných usvědčujících výpovědích svědků. Význam listinných důkazů je v tomto ohledu jen podpůrný a doplňující. Pokud obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a s rozsahem, v němž soudy provedly dokazování, není to dovolacím důvodem. Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e ) tr. ř. odmítl. Poučení : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 16. ledna 2013 Předseda senátu : JUDr. Petr Hrachovec